O pocitech studu a osamocení ví své i zakladatelka pacientské organizace, paní Monika Beránková. Inkontinence ji začala trápit po porodu, ale na rozdíl od jiných pacientek neměla to štěstí a problémy nezmizely. Zato se přidaly jiné – nepochopení v zaměstnání, podezírání z lenosti, odsouzení ze strany cizích lidí… A tak hledala informace, kontakty na odborníky, ale také se snažila zachovat si důstojnost. Tehdy poprvé zjistila, že najít kompletní informace zdaleka není lehké, a propojení pacientů s podobnými potížemi téměř neexistuje. Rozhodla se proto založit pacientskou organizaci, kde by se lidé nejen dozvěděli co nejvíce informací o samotném onemocnění a možnostech léčby, ale mohli by sdílet svoje problémy i úspěchy a vzájemně se podporovat.

Jejím cílem je současně přiblížit blízkým pacienta i zdravým lidem, co onemocnění obnáší, a hlavně nastínit, jak se pacient cítí. Psychika hraje velkou roli, a pokud nemocný necítí ve svém okolí podporu, ale naopak posměch, lítost nebo odsouzení, je velmi těžké zapojit se znovu do aktivního života. Přitom někdy stačí málo, aby člověk mohl žít a pracovat jako dřív. Druhým cílem je povzbudit všechny, kteří inkontinencí trpí, ale se nevzdávali a hledali pomoc a řešení – i když to třeba napoprvé nemusí vyjít.